The Beautiful People

Hledí na mě. Z papíru na mě kouká a připomíná mi mou minulost a hlavně jeho. Nechci, abych myslela na něj. Mé pocity se tříští z toho pohledu. Nedokážu to. Jeho hluboký pohled mě pohlcuje. Jaké má zkušenosti?! Ty oči jsou plné vědění o všem. I o mě.

Odtrhávám zrak a hazím svým blokem o protější zed a tím odhodím i všechen vzdor pocitům. Jsem naštvaná! Nedokážu mu odpustit a dokonce ani pochopit. V podstate o nic nejde, ale hlavu mi to zamotává víc a víc. Nemá to cenu, Nepříjdu na význam. Studený pramen se mi hrne přes tvář. Pocity, které vyvolá jen on a jeho pohled! Pohled spokojenosti a blažensti s výčitkami. Jen se ukaž, nemám strach. Chci ti zlámát všechny kosti v těle a při tom tě líbat. Chci, aby ti tekla krev, kterou si budu hýčkat pro změnu já! Já budu tvůj archanděl. Já jsem tvým soudcem na této propadlé scéně. Pošlu tě do pekla kam patříme všichni a zahrnu tě takovou nicotou, kterou jsi v této duši nechal. Nechal jsi spoušt! Černou díru v srdci, která po tobě touží tak, jako tě touží zabít.