Deník

Nejhorší je, když nenajdete nic... Čím by jste se mohli pořezat a ulevit tomu tak utiskujícímu pocitu.   Prostě a jednoduše to tak je... Začne vám být blbě a vše vevnitř jako by se trhalo. Chcete to vše vypustit ven.. ty démony vše zlé.. jen aby vám na tu chvíli ta bolest pomohla od toho vzteku. Ta chvíle úlevy.. je jako vyzvednutí do ráje, jako ta nejsladší zmrzlina a to nejkrásnější objetí. Ale... Vy nemáte nic! Jste někde kde absolutně není nic… Celý článek ›

......27.listopadu...2018...poslední staré myšlenky na papíře                   Je to jen jiný plamen. Plamen v mém srdci. Osobě, tak záhadné bych svou krev chtěla dát...Rozfoukám jiskry v ohni a věci dostanou světlejší náladu. Nemůžeš mě zachránit před mnou samou. I když cítím, že tvojí pomoc potřebujiNezachráníš mě, protože se občas cítím jako někdo úplně jiný.. Ztrácím sama sebe... Neviděl jsi mě?  Celý článek ›

25. října 2018 staré myšlenky na papíře               Jsem horší a horší. Kopu se do hlubin. Kdo stvořil tuhle stvůru?!....Jsem nenáviděný tvor, ten jenž vše zničil a ve své tlamě rozžvýkal s pocity plného smutku a nenávisti k sobě. Nikdy nechápajíc okolí...+ 2.11.2018 Waiting For You - Unlike pluto                 Už necítím skoro nic. Vzpomínky se mi den ode dne schovávají v mlze a mizí. Cokoli cítit? Jsem jen prázdná schránka bez srdce.… Celý článek ›

5.října.2018...staré myšlenky na papíře...           Je to tak bolestivé, vědět, že vše skončilo. Možná to tak má být. Můžu si, konec konců za to sama..Moje chování, já celá jsem absolutně nevyhovující. Jsem asi až příliš... psychopat možná?Ty jsi perfektní. Já jsem lůza. Přemýšlející tvor nemůže nelézt štěstí. Je to příliš nenormální. Nejsem nic víc než jen stín vzpomínek....Třeba!...když mi dáš nůž budu moci, to vše, ze sebe… Celý článek ›

25.zaří 2018...staré myšlenky na papíře...         Zavřu oči a jediné co dokážu je dusit se vlastním smutkem. Je vcelku vtipné jak všechno upadá do studny zapomnění. Tak jako já. Nic pro Tebe neznamená a mě to začíná byt jedno. Jako vše. Možná bych se měla ztratit v temnotě a zapomenout. Ale chci ještě počkat, dokud nebude vše ztraceno. Miluji Tě. To je to nejhorší co člověk i tvor může ve svém srdci nosit..lásku...Cit, který mě dožene ke konci. Celý článek ›

13.8.2018....staré myšlenky na papíře       Jak má člověk jen popsat, tak černé pocity? Jakoby být zde bylo tak nepodstatné. Všichni ti lidé, kteří tu jsou...jako by tu nebyli. Celé hodiny bych jen přemýšlela a poslouchala hudbu.. Jít ven? S přáteli...jít pít?.......Asi by to bylo úžasné, ale jak už jsem psala.. Není tu nikdo. Celý článek ›

Pořád nemůžu zapomenout. Chvíle, která se vpije do vzpomínek jako inkoust na papír. Hledí na mě. Z papíru na mě kouká a připomíná mi mou minulost a hlavně jeho. Nechci, abych myslela na něj. Mé pocity se tříští z toho pohledu. Nedokážu to. Jeho hluboký pohled mě pohlcuje. Jaké má zkušenosti?! Ty oči jsou plné vědění o všem. I o mě. Odtrhávám zrak a hazím svým blokem o protější zed a tím odhodím i všechen vzdor pocitům. Jsem naštvaná! Nedokážu… Celý článek ›

Vždy když něco očekávám, že se stane, tak mám bohužel černou smůlu, protože mě se to nestane. Vždy se stane něco, co nečekám, což vcelku miluju... Když ležíte pod stolem na madračce v náruči člověka, se kterým máte tak jiný osud, ale i řesto ho znáte věčnost. Začnete si říkat - co se tu kurva děje!?Proč, když mi nabídnul rameno ke spaní, zmizel?Proč, když on začal se vším, nic nedělá?Připadám si zmateně, i když už je to dávno za… Celý článek ›

2.1.2017 Rok 2016 ve mě zanechal díru. Nebyl to špatný rok, jen né tak dobrý jako má minulost. Už celkem chápu, proč někteří dospelí se chtějí stát dětmi. Naivními dětmi které si mužou uživat života a věřit každému. Pár lidí dětmi zustane, ale tím nemyslím, že jsou dětinští, ale to, že ještě nepochopili pravdu o světě. Málo lidí jí zná. Ani se nedivím ...  Kdo by se chtěl stresovat pravdou? Kdo ví? Já bych pravdu nebo mojí teorii raději… Celý článek ›

10.prosince 2016 Zažít zradu od přátel vždy zanechá díru v srdci, která tam zůstane jako vzpomínka, aby nám připoměla bolest i štěstí které jsme s dotyčnými zažili. Koukám z okna a přehrávám si vzpomýnky, které mě drželi velkou částí při životě. Vzpomínky s člověkem, který byl pro mě jedinečný. Byl mojí oporou. Ale co ted? .. Nyní už pouhá myšlenka na něj mě přinutí pochybovat o svém rozhodnutí. Je těžké opustit někoho tak blízkého, tím… Celý článek ›